V minulém cestopisu jsme se podívali na lokaci, kde se natáčela bondovka „Muž se zlatou zbraní“, tedy do Thajska na ostrov Jamese Bonda a dnes se podíváme do lokace, kde se točila část další, snad ještě slavnější, bondovky s názvem „Moonraker“ opět s Rogerem Moorem.
Konkrétně se dnes vydáme do Rio de Janeira na Cukrovou horu, i když v odborných zdrojích je označována spíše za homolu a ne horu. Jedny z nejdramatičtějších scén filmu se odehrávaly na lanovce, která na Cukrovou homolu vede. A tu vám taky ukážeme ze shora, zdola, zleva, zprava, zezadu i zepředu, za jízdy i ve stoje a to včetně strojovny a drátů, které padouch Zub překusoval jako by byly z lékořice. Mimochodem, ve filmu ten drát-kabel, co Zub překousl, byl opravdu z lékořice.
Zajímavé je, že tam toho Bonda nikdo neřeší ani nepřipomíná, zatímco Thajci po něm pojmenovali ostrov a kdyby mohli pojmenovali by po něm i celou provincii a dost možná i celý stát, jen když to přiláká víc turistů a s nimi dolárky, eurá, juany, dirhamy či ruble.
Holt Cukrová homole s lanovkou byly slavné již před Bondem a žádnou reklamu tohoto typu asi nepotřebují.
Cukrová homole
Cukrová homole (Pão de Açúcar) v Rio de Janeiro je jedním z nejznámějších kopců na světě a symbolem města.
Dosahuje sice jen 396 metrů nad mořem, ale i tak nabízí fascinující výhledy na město a okolní přírodní krásy.
Hora se jmenuje cukrová, protože má své kořeny v obchodě s cukrem a její tvar připomíná kužely, které byly používány k přepravě cukru. Tak proto dostala tato hora ve tvaru kuželu (homole) jméno „cukrová“.
Cukrová homole je ideální pro turisty, kteří hledají úchvatné výhledy a zábavné dobrodružství. Nachází se kousek od centra (Copacabany) a proto je hojně navštěvována i místními, kteří si nahoru zajedou třeba jen na kafe, samozřejmě brazilské.
Lanovka
Lanovku na Cukrovou horu navrhl inženýr Augusto Ferreira Ramos v roce 1908 a otevřena byla v roce 1912. V roce 1972 byly kabinky modernizovány, kapacita se zvýšila z 22 na 75 a v roce 1979 se objevily v akční scéně pro bondovku Moonraker. Dnes jej denně navštěvuje přibližně 2 500 návštěvníků. Lanovky jezdí každých 30 minut, mezi 8:00 a 22:00.
V té době to byla teprve třetí lanovka na světě.
Když byla lanovka postavena, na světě existovaly jen další dvě lanovky: lanovka na hoře Ulia ve Španělsku o délce 280 metrů, která byla postavená v roce 1907, a lanovka Wetterhorn ve Švýcarsku o délce 560 metrů, postavená v roce 1908. Obě byly kabinkové.
Lanovka na Cukrovou horu (portugalsky Bondinho do Pão de Açúcar) byla otevřena dne 27. října 1912. Navržená byla Augustem Ramosem a je řízena společností Companhia Caminho Aéreo Pão de Açúcar, kterou Ramos založil.
První kabinky byly obložené dřevem a byly používány do 60 let. Původně lanovka zastavovala v Urce. V roce 1951 došlo k nehodě, při které se jeden ze dvou kabelů přetrhl a na jednom kabelu viselo 22 lidí. Jeden mechanik na palubě, Augusto Goncales, vystoupil a sunul se po laně dolů na stanici Urca, kde pomohl postavit nouzové vozidlo, které mělo vystoupat zpět a zachránit ostatní cestující, 12 žen a dívek, 6 mužů a 3 děti. Celá záchranná akce trvala asi 10 hodin. V říjnu 1972 byl přidán druhý kabel a nové kabiny, což zvýšilo kapacitu z 22 na 75; Nakonec byla kapacita kabinek snížena na 65, aby se zvýšil komfort.
Lanovka byla dějištěm filmu Moonraker z roku 1979 o Jamesi Bondovi, ve kterém britský tajný agent James Bond (v podání herce Rogera Moora) bojuje se padouchem Jawsem (v české verzi Zubem, kterého hrál Richard Kiel) uprostřed tramvajové dráhy, což nakonec vede k tomu, že kabinka se Zubem narazí do přízemní stanice a prorazí zeď. Zub samozřejmě zázračně přežije. Během natáčení kaskadér Richard Graydon uklouzl a jen těsně unikl smrtelnému pádu. Ve scéně, kde Zub kousá do ocelového lana kabinky, bylo lano ve skutečnosti vyrobeno z lékořice.
V roce 1979 známý povrazolezec Steven McPeak z Las Vegas kráčel po ocelovém lanu v nejvyšším úseku trasy lanovky, což ho zapsalo do Guinnessovy knihy rekordů. V roce 2007 kráčel po laně lanovky další známý povrazolezec Francouz Falko Traber.
Tato lanovka se objevuje také v několika videohrách. Například se objevuje v dálce ve verzi Need for Speed: Nitro pro Wii, v jedné části závodní trati Santa Teresa v Rio de Jainero.
Lanovky jezdí každých 30 minut, mezi 8:00 a 22:00. Kabinky jsou celé zasklené kvůli bezpečnosti, mají kapacitu asi 65 osob a jízda na vrchol trvá přibližně šest minut.
První část trati, od výchozí stanice k stanici Morro da Urca, má délku 600 metrů a maximální rychlost 22 km/h. Zastávka Morro da Urca se nachází v nadmořské výšce 220 metrů. Nachází se zde kavárna, snack bar, restaurace, stánky se suvenýry, dětské hřiště a malá expozice starších kabinek lanovky se sochami konstruktérů lanovky.
Druhá část trati z Morro da Urca na Cukrovou horu má délku 850 metrů a maximální rychlost 36 km/h. Vede až do výšky 396 metrů na a je velmi strmá.
Mimochodem, když už jsme u těch lanovek, tak i v Česku máme jeden minimálně evropský unikát a tím je Lanovka na Pustevny.
Nejstarší sedačková lanovka v Česku je lanovka na Pustevny a byla postavena v roce 1940. Je to rovněž první sedačková lanovka v Evropě a její výstavba trvala pouze dva měsíce. Lanovka je stále funkční a plně využívaná, což ji činí jednou z nejvýznamnějších technických památek nejen v České republice. Tak.
Jinak kabinková lanovka na Ještěd byla postavená v roce 1933 a první kabinková lanovka na Lomnický štít byla postavena v letech 1936–1941.
Bohužel ani na jedné z naších lanovek se netočila žádná bondovka.
Co uvidíte ve videích:
V prvním videu se pro připomenutí podíváme na pár minut z bondovky Moonraker, kde si kromě Rogera Moora a Richarda Kiela zahrály i cukrový kopec a lanovka na něj. Pak se přesuneme z letiska Galeão na Copacabanu a po krátké prohlídce nejslavnější pláže světa se již konečně vydáme na Cukrovou homolu (Pao de Azúcar). Tam si podrobně prohlédneme obě zastávky a výhledy z nich, včetně místních opic. Opice či spíše jen opička Kosman bělovousý obývá Brazílii, konkrétně její severovýchodní část (například Maranhão a Bahia), možná i severovýchod Tocantins. Do některých míst, jako je Rio de Janeiro či Buenos Aires byl Kosman bělovousí vysazen, a dobře zde prosperuje, ale je zde považován za invazivní druh. Návštěvníkům se nedoporučuje je krmit ani se jich dotýkat, protože můžou přenášet nemoci. Video ukončíme návratem na noční Copacabanu s posledním záběrem na hotel Copacanana Palace, tedy na jeden z nejdražších a nejslavnějších hotelů v Riu, kde jsem samozřejmě nebydlel. ale bydlel jsem jen kousek od něj v jednom hostelu.
Ve druhém videu uvidíte také Cukrovou homolu, lanovku a hlavně výhledy na Rio de Janeiro a její pláže. Dále v ní uvidíte metro, které je v Riu opravdu velké, hezké a čisté. Uvidíte vlaky metra a vozně i zevnitř. Pak v něm, kromě jiného, uvidíte i živou sochu na ulici a úplně na závěr bar ve čtvrti LAPA s hudební produkcí – sambou. Budete-li se jít chtít v Riu někam zabavit a poslechnout si i nějaký koncert většinou brazilské samby či bossa novy, vydejte se do historické čtvrti LAPA, která je známá bohatým nočním životem. Na druhém videu je zajímavé to, že jsem ho dělal na foťák, koupený před cca 15 lety, takže výsledek je trochu impresionistický, nebo jsem se mohl trochu víc pohrát s nastavením expozice. Jen pro informaci všechny videa v Riu jsem dělal v roce 2011 nebo 2010, už si ani přesně nepamatuji, takže už mají i jistou historickou hodnotu. Ale první a třetí video jsou dělány kvalitní digitální kamerou s optickým zoomem.
Ve třetím videu uvidíte a hlavně uslyšítě různé hudební, ale i taneční produkce v barech a restauracích Riu de Janeira. Uvidíte jak se baví obyčejní Brazilci v obyčejných barech, i turisté v restauraci na Copacabaně..Jestli se o Češích říká, že „Co Čech to muzikant“, tak o Brazilcích by se mohlo říkat „Co Brazilec to muzikant a tanečník“.
A úplně na závěr přihodím jednu „historku z nátáčení“. Rád bydlím na hostelech nejen protože jsou levné, ale hlavně proto, že tam téměř vždy potkám zajímavé lidi, od kterých se můžu dozvědět zajímavé věci třeba i z jejich země, které jsem neznal. Jednou jsem se zeptal Australana, proč jezdí takovou dálku, tedy do Brazílie, když v Austrálii mají, krásné pláže, přirodu, teplo a památky… No a on mi odpověděl, že tam nemají Brazilce. A to je i jeden z důvodů, proč jet do Brazílie. Prostě tanec, caipirinha a …
+ VIDEA —————————–
